Jer 17 | CzeCSP | STEP | Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů.

Jeremiah 17

Bůh zkoumá srdce

1 Judův hřích je zapsán železným rydlem, ^{▼▼Jb 19,24; srv. Ex 31,18} diamantovým ^{▼▼[ekv. je přizpůsoben dnešní době; diamant nebyl tehdy asi znám, ale ekv. pro tvrdý kámen se stal metaforou pro tvrdost; srv. Ez 3,9: křemen]} hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí ^{▼▼[členění dle TM; &př. upravuje]} a na rohy ^{▼▼Lv 4,7.18.20; [místo očištění se rohy oltáře stávají trvalou připomínkou jejich hříchu]} vašich oltářů. 2 Jejich synové myslí ^{▼▼h.: pamatují; srv. Ex 13,3; 20,8; 2Tm 2,8} na své oltáře a na své posvátné kůly, ^{▼▼h.: ašery; Dt 7,5; Iz 17,8; [tj. kůly (nebo obrazy, NBS s. 74) zasvěcené bohyni Ašeře; 1K 15,13]} na zelené ^{▼▼2,20; Ez 6,13} ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}stromy, na vyvýšená návrší, 3 ⌈na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}horách, na poli. Tvůj⌉ ^{▼▼dle některých strv. rkpp. Var: Moje horo na poli, tvůj} majetek a všechny tvé poklady vydám za kořist, tvá návrší kvůli hříchu páchanému na celém tvém území. ^▼▼15,13 4 Opustíš, a to kvůli sobě, své dědictví, které jsem ti dal, a nechám tě otročit tvým nepřátelům v zemi, kterou neznáš; protože jste zanítili oheň ^▼▼15,14 mého hněvu, a ten bude hořet navěky.

5 Toto praví Hospodin: Prokletý ^▼▼11,3 je muž, který spoléhá ^{▼▼46,25; Ez 16,15; Iz 31,1; 36,6; n.: doufá v; ::Jr 39,18; 48,6} na člověka, ^{▼▼Pozn. 56 v tabulce na str. 1499}tělo pokládá ^{▼▼h.: činí} za svou sílu ^{▼▼h.: paži (symbol síly)} a jeho srdce se odvrací ^{▼▼1S 12,20; Oz 7,14; ::1Kr 15,5} od Hospodina. 6 Bude jako jalovec ^▼▼48,6 v pustině, ^{▼▼h.: v Aravě / Nížině} neuvidí, ^{▼▼n.: nezažije; 5,12} když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené ^{▼▼50,13.39} zemi.

7 Požehnaný je muž, který ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}spoléhá ^{▼▼Př 28,25; Iz 12,2; 26,4; ::Jr 7,4} na Hospodina a jehož nadějí ^{▼▼2,37; ::48,13; Ž 40,5; 65,6} je Hospodin. 8 Bude jako strom ^{▼▼Ž 1,3} zasazený ^{▼▼Ez 17,8} u vody, zapustí své kořeny ^{▼▼Oz 14,6; Ez 31,7; Př 12,3; Am 2,9; Oz 9,16} u potoka; nebojí ^{▼▼dle Q; K: neuvidí; [možno chápat buď jako masorety správně opravenou paralelu k v. 6 nebo slovní hříčku podobných h. slov — jirá a jir’e} se, když přijde žár, jeho listí ^{▼▼Př 11,28; ::Iz 1,30} bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, ^▼▼14,1 nepřestává ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}nést ovoce. 9 Srdce je ⌈lstivé nade vše,⌉ ^{▼▼n.: nejlstivější ze všeho; Gn 27,36; 2Kr 10,19; Dt 29,18—19} je nevyléčitelné. ^▼▼15,18 Kdo mu porozumí? 10 Já, Hospodin, zkoumám ⌈srdce a zkouším ledví,⌉ ^{▼▼n : mysl … nitro; 11,20; Př 17,3} abych ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každému dal ^{▼▼Př 24,12; Zj 2,23} podle jeho ^{▼▼Pozn. 59 v tabulce na str. 1499}cest, podle ovoce jeho činů. ^▼▼4,18

11 Podobný koroptvi, která sedí na vejcích, ⌈ale nezplodí mladé,⌉ ^{▼▼n.: jež nesnesla; $} je ten, kdo neprávem ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}získává bohatství; uprostřed ⌈svého života⌉ ^{▼▼h.: svých dnů} ho opustí a na konci ^{▼▼5,31; Am 4,2; Iz 41,22} bude vypadat jako blázen. 12 Trůne ^{▼▼14,21; 3,17} slávy, vyvýšený od počátku, místo naší svatyně! 13 Naděje ^{▼▼14,8; 50,7} Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí, ^{▼▼2,17; Iz 1,28; Oz 4,10; ::Joz 24,16} se budou stydět. Ti, kteří se ⌈od tebe⌉ ^{▼▼h.: ode mne} odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé ^{▼▼2,13; Gn 26,19; n : čerstvé} vody, Hospodina.

14 Uzdrav ^{▼▼Ž 6,3} mě, Hospodine, a budu uzdraven, zachraň ^{▼▼Ž 3,8} mě a budu zachráněn, ⌈protože ty jsi má chvála.⌉ ^{▼▼n : Proto tě budu chválit; Dt 10,21; Ž 71,6} 15 Hle, oni mi říkají: Kde je Hospodinovo slovo? Ať ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}konečně přijde! 16 ⌈Já jsem se nedral, abych byl tvým pastýřem,⌉ ^{▼▼var: Nenaléhal jsem na tebe, abys přivedl pohromu; $} netoužil jsem po žalostném dni. Ty znáš to, co ^{▼▼podstatné jméno}vyšlo z mých rtů, bylo to před tvou tváří. 17 Nebuď mi postrachem, ty jsi moje útočiště ^{▼▼Jl 4,16; srv. Jr 16,19v; 2S 22,3} ve zlý den. 18 Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným ^▼▼16,18 zlomením.

Svěcení sobotního dne

Hospodin mi řekl toto: ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}Jdi a postav se v bráně ^▼▼7,2 synů lidu, ^{▼▼[její umístění není jisté, někteří ji ztotožňují s benjamínskou bránou v 37,13]} kterou vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách 20 a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekni jim: Slyšte ^{▼▼7,2; 19,3} Hospodinovo slovo, judští králové, všichni ^{▼▼označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.}Judejci i všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami.

21 Toto praví Hospodin: ⌈Kvůli svému ^{▼▼Pozn. 78 v tabulce na str. 1499}životu se mějte na pozoru⌉ ^{▼▼n.: Dejte si na sebe (h.: na své duše) pozor; srv. Př 7,23} a v sobotní den nenoste náklad ^{▼▼h.: břemeno; Neh 13,15.19; [šlo o náklad obchodního zboží]} ani ho ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}nevnášejte jeruzalémskými branami. 22 Nevynášejte v sobotní den náklad ^{▼▼h.: břemeno; Neh 13,15.19; [šlo o náklad obchodního zboží]} ze svých domů, nedělejte žádnou práci, ale ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}svěťte sobotní den, jak jsem přikázal vašim otcům. 23 Avšak neposlouchali ^{▼▼16,12; 18,10} a nenakláněli ^{▼▼7,24.26; 19,15} ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ucho, ale zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali a nepřijímali kázeň. ^{▼▼7,28; 32,33*} 24 Stane se, jestliže mě ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}opravdu uposlechnete, je Hospodinův výrok, a nebudete v sobotní den ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}vnášet branami tohoto města žádný náklad, ^▼▼v. 21 ale budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci, 25 že pak budou vcházet branami tohoto města králové a knížata, kteří sedí na Davidově trůnu, ^{▼▼22,2.30; 2S 3,10} kteří jezdí na voze ^{▼▼n.: vozech; 1S 8,11; 1Kr 1,5} a na koních, oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma a toto město bude obydlené navěky. 26 Pak přijdou ^{▼▼n.: budou přicházet} lidé z judských měst, z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamín, ze Šefely, ^{▼▼32,44; 33,13; Dt 1,7p; Joz 11,16} z pohoří a z Negebu a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesou zápalnou oběť, obětní hod, přídavnou oběť a kadidlo a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}přinesou oběť díků do Hospodinova domu. 27 Ale jestliže mě neuposlechnete, abyste světili sobotní den a nenosili náklad ^▼▼v. 21 a nevcházeli v sobotní den jeruzalémskými branami, potom zapálím v jeho branách oheň ^{▼▼49,27; 50,32; srv. Joz 6,24} a stráví jeruzalémské paláce a neuhasne.